Mapa - Dánsko (Kingdom of Denmark)

Dánská vlajka

Dánsko je stát ležící v severní Evropě. Spolu s Grónskem a Faerskými ostrovy tvoří státní celek Dánské království (Kongeriget Danmark). Grónsko (největší ostrov na světě) a Faerské ostrovy jsou území, jež leží v Atlantském oceánu, disponují autonomií, nejsou členy Evropské unie a každé z nich deleguje dva zástupce do dánského parlamentu (Folketing). Pro vztah kontinentálního Dánska a obou autonomních území je používán polooficiální termín Rigsfællesskabet.

Dánsko bez autonomních území má rozlohu 42 924 km² (tato rozloha se však v čase mírně mění, kvůli erozi pobřeží), s nimi 2 210 579 km². Je nejjižnější ze severských států, neleží však na Skandinávském poloostrově. Je tvořeno Jutským poloostrovem, ostrovy Fyn, Sjælland a Bornholm a více než čtyřmi stovkami dalších menších ostrovů. Po celém území má nízkou nadmořskou výšku a je velmi rovinaté.

Na východě je omýváno Baltským mořem a na západě mořem Severním. Jedinou významnou pozemní hranici má na jihu s Německem (68 kilometrů), další blízké země jsou na jihu Polsko, na severu a severovýchodě Švédsko (s nímž je spojeno mostem přes průliv Öresund) a na severu Norsko. Grónsko leží blízko Kanady, s níž má krátkou pozemní hranici (1,2 km) na neobydleném Hansově ostrově.

Od roku 1849 je Dánsko konstituční monarchií a parlamentní demokracií. Vláda i parlament sídlí v hlavním městě Kodani. Podle sčítání z roku 2018 má Dánsko 5,8 milionu obyvatel (autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy mají obě okolo 50 tisíc obyvatel). Přibližně třetina Dánů žije v Kodaňské aglomeraci, samotné hlavní město Kodaň má 600 000 obyvatel.

Dánsko je od roku 1973 členem Evropské unie, je také součástí Schengenského prostoru, zachovává si však vlastní měnu. Je jedním ze zakládajících členů NATO. Je rovněž členem Severské rady, významného sdružení regionální spolupráce.

Dánsko je považováno za jednu z nejvíce ekonomicky a sociálně rozvinutých zemí světa. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu z roku 2017 má 9. nejvyšší hrubý domácí produkt (nominální na hlavu) na světě a 20. nejvyšší v paritě kupní síly. Podle indexu lidského rozvoje, jejž vypočítává Organizace spojených národů, nabízí Dánsko svým obyvatelům 11. nejvyšší kvalitu života na světě (2018) a 9. nejvyšší kvalitu podle tzv. narovnaného indexu lidského rozvoje (očištěného od nerovností ve společnosti). Zároveň má Dánsko nejvyšší celkové zdanění v poměru sumy vybraných daní k hrubému domácímu produktu v Evropě, a tedy i jedno z nejvyšších na světě (přes 47 procent). Podle měření Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z roku 2011 má Dánsko nejvyšší sociální mobilitu na světě a druhé nejšťastnější obyvatelstvo planety. Světové ekonomické fórum označuje Dánsko za 12. nejvíce konkurenceschopnou zemi světa. Podle indexu časopisu The Economist má pátou nejkvalitnější demokracii (2017). Podle organizace Transparency International má vůbec nejnižší míru korupce na světě (2016).

Ústavodárné shromáždění z roku 1848, které zahájilo novou éru dánské historie

Nejstarší archeologické nálezy z dánského území pocházejí z Eemského interglaciálu, z doby 130 000 až 110 000 let před naším letopočtem. Trvalé osídlení je doloženo od 12 500 př. n. l. a zemědělství od roku 3900 př. n. l. Z doby bronzové (1800–600 př. n. l.) se dochovaly pohřební mohyly, v nichž byly nalezeny lesní rohy či proslulý Trundholmský sluneční vůz. Během doby železné (500 př. n. l. – začátek letopočtu) začaly na dánské území migrovat germánské kmeny ze severu (Jutové). Po začátku letopočtu, v římském období, udržovaly římské provincie s domorodými kmeny v Dánsku obchodní vztahy, což dokládají nálezy římských mincí. Ačkoli na dánském území nesídlili Keltové, vztahy s nimi byly zřejmě silné, jak dokládá kotlík z Gundestrupu. Jutové odešli především do Británie, jejich zbytky se smísily s dalšími přicházejícími kmeny Anglů a Sasů. Ty byly vstřebány dalším germánským kmenem Dánů, který přišel z východu. Historikové věří, že se o něm zmiňuje římský historik Jordanes ve svém známém díle Getica.

Ze 3. století pocházejí nejstarší části obranného valu na hranicích s dnešním Německem zvaného Danevirke. Z 8. století je doloženo první užití runového písma. Kolem roku 700 vzniklo nejstarší dánské město Ribe. Od 9. století se ve franských zdrojích hovoří o dánských vůdcích jako o králích. Prvním zaznamenaným jménem byl Godfred. Za prvního historicky doloženého krále je považován Gorm Starý. Vládl v letech 936–958. Sídlil v Jellingu, kde nechal vztyčit proslulé runové kameny. V nápisu na nich je užit pojem „Dánsko“, jde o nejstarší známé užití tohoto pojmu na dánském území. Gormův syn, Harald I., známý též jako Harald Modrozub, Dánsko christianizoval, patrně z taktických důvodů, okolo roku 965. Nechal stavět kruhové pevnostní systémy zvané trelleborg a posílil proti Frankům val Danevirke. Harald byl prvním dědičným dánským králem a prvním, který ovládl Norsko a započal tak dánskou územní expanzi.

Knut Veliký v 11. století již ovládl rozsáhlé území a spojil Dánsko, Anglii a Norsko do jednoho státního celku zvaného Severská říše. V Evropě v té době byli výbojní Skandinávci 8.–11. století známí jako Vikingové a silně ovlivnili západní Evropu, kulturně i geneticky.