Mapa - Tonga (Kingdom of Tonga)

Vlajka Tongy

Tonga, plným názvem Království Tonga, je stát v Oceánii. Království se rozkládá na souostroví Tonga v jižním Pacifiku. Skládá se ze 177 různě velkých ostrovů; 36 z nich je obydlených. Největším ostrovem je Tongatapu s rozlohou 257 km². Leží cca na 1/3 cesty mezi Novým Zélandem a Havají. Souostroví se táhne v severojižně orientovaném pásu dlouhém asi 800 km. Nejsevernější ostrov leží necelých 300 km od Samoy. Na západě se nachází asi 500 km daleko Fidži, na východě leží po 450 km Niue a po 1100 až 1500 km Cookovy ostrovy. Nový Zéland leží 1770 km na jihojihozápad.

Tonžané jsou potomky polynéských námořníků, kteří tuto oblast pravděpodobně osídlili zhruba kolem 10. století př. n. l. V roce 1616 obeplul část ostrovů nizozemský mořeplavec Jacob Le Maire. Na ostrovech však přistál až Nizozemec Abel Tasman v roce 1643. Roku 1773 a 1777 je navštívil Brit James Cook a nazval je Přátelské ostrovy, protože ho zdejší obyvatelé při jeho návštěvě srdečně přivítali. V 19. století tu zuřila občanská válka, při níž bojovaly o moc různé skupiny ostrovanů. Boje skončily v roce 1845, kdy byly ostrovy sjednoceny v jediné Tonžské království. V letech 1900 až 1970 byla Tonga pod nadvládou Velké Británie, přestože místní králové a královny stále hráli důležitou roli ve vnitřních záležitostech země. V roce 1958 byla rozšířena autonomie a roku 1970 byla vyhlášena nezávislost. Po vyhlášení nezávislosti zůstala Tonga královstvím v rámci britského Společenství národů, což je sdružení nezávislých států, jež kdysi tvořily součást britského impéria. V posledních letech došlo ke zlepšení styků mezi jednotlivými ostrovy a k rozvoji turistiky. Obyvatelé souostroví Tonga, Tonžané, jako samostatný polynéský národ v počtu asi 100 tisíc lidí, se sice teprve formují, ale svou zeměpisnou polohou a historickým významem mají centrální úlohu a jsou nyní příkladem ostatním polynéským etnikům.

Z analýz keramiky metodou rozpadu uhlíku 14 L. M. Grube ukázala, že prvním obydleným ostrovem polynéských ostrovů byl ostrov Tongatapu, a to již v letech 1140 př. n. l. (Groube 197 1 :303). Archeologické důkazy ukazují, že první osadníci souostroví Tonga připluli z blízkého souostroví Santa Cruz, jež je částí Šalomounových ostrovů, jako část původní populace hovořící austronéskými jazyky kultury Lapita. Lapita je název pro původní kulturu Tichomoří doloženou archeologickými nálezy v roce 1952. Samotný název je zřejmě zkomoleninou výrazu xaapeta (znamenající „vykopat jámu“) z místního jazyka souostroví Nová Kaledonie.

Od 12. století se Tonžané a tonžanský nejdůležitější náčelník Tu'i Tonga velice proslavili v celé oblasti Polynésie, proto někteří historici mluví o tomto asi 400 let dlouhém období jako o období Tongánské říše. I když síť spolupracujících námořníků, navigátorů, náčelníků a dobrodruhů by možná mohla být lepším termínem. Je nejasné, zda náčelníci z jiných ostrovů přicházeli na Tongu pravidelně uznávat jejich suverenitu. Archeologické nálezy ukazují, že Tonžané často cestovali do vzdálených míst v Mikronésii na Fidži a dokonce na Havaj. Byli vůdčí silou známou po celém Pacifiku pro zastrašující zvuk jejich velkých bubnů s blánou z hovězí kůže, pro jejich vyhlášené námořnické umění, ale ze všeho nejvíc pro svou tělesnou velikost. Obrovská velikost některých jejich trůnních stolic ukazuje na to, že válečníci a králové dosahovali průměrné výšky přes 6 stop (cca 2 metry), některé dokonce i na 7 stop. Většina slavných válečných konfliktů byla s obyvateli Samoa, kteří byli častým cílem válečných nájezdů Tonžanů. K různým ozbrojeným a válečným střetům docházelo poměrně často. Tonga vládla Samoi po čtyři sta let.

V 15. století a opětovně v 17. století vypukla občanská válka. Oba incidenty měly co dělat s příjezdem prvních Evropanů. V roce 1616 projeli kolem ostrovů holandští objevitelé Willem Schouten a Jacob Le Maine. První, kdo přistál na ostrovech, byl ale v roce 1643 Abel Tasman, který objevil v oblasti Tichomoří řadu území. Nejvýraznějším Evropanem v této době byl ale anglický kapitán „všudybyl“ James Cook. Navštívil Tonga opakovaně v letech 1773, 1774 a 1777 a nazval Tonga „přátelskými ostrovy“.

V roce 1799 byl čtrnáctý pokračovatel trůnu Tuku’aho zavražděn, což uvrhlo Tongu na padesát let do občanské války. V roce 1845 byly ostrovy spojeny do společného Polynéského království mladým válečníkem, stratégem a řečníkem Tāufaʻāhau, který se přejmenoval na krále Georga Tupoa I. a stal se tak zakladatelem královského rodu, který vládne dodnes.

Tongánský král panuje doživotně, královský titul je dědičný. Dlouholetou hlavou státu (1965–2006) byl král Taufa’ahau Tupou IV. Po jeho úmrtí v září 2006 nastoupil na trůn jeho syn Siaosi Tāufa’āhau Manumataongo Tuku’aho Tupou V., v angličtině uváděn též jako George Tupou V. Tento král se narodil v roce 1948, korunním princem byl jmenován v roce 1966, v letech 1979 až 1998 byl ministrem zahraničních věcí. Je svobodný, má jedno dítě (dceru, která nebude moci zdědit trůn). Král Siaosi ‘George’ Tupou V. složil královskou přísahu 11. září 2006. Formální korunovace se měla konat v roce 2007, po nepokojích z konce roku 2006 však bylo oznámeno, že král se hodlá nejprve soustředěně věnovat rekonstrukci poničeného hlavního města, korunovace byla odložena na 1. srpen 2008. Král Tupou V. zemřel v roce 2012.

V roce 1875 s pomocí misionářky Shirley Baker bylo vyhlášeno souostroví Tonga za konstituční monarchii, osvobozeni nevolníci, kodifikováno právo, držba půdy, deklarována svoboda tisku a omezena moc náčelníků. Tonga se stala britským protektorátem v roce 1900 tzv. „Paktem přátelství“. V této době se pokusili evropští osadníci a znesváření náčelníci vypudit krále ze země. „Pakt přátelství“ přestal platit v roce 1970, kdy se Tonga stala součástí britského Commonwealthu. V roce 1999 se stala členem Organizace spojených národů a tongánští vojáci se účastní mírových misí OSN. Tonga v zásadě nikdy neztratila svou místní („domorodou“) vládu, což je v oblasti Pacifiku výjimečný jev a Tonžané jsou na něho náležitě hrdi, stejně jako na svou monarchistickou tradici.

V roce 2006 zasáhlo Tongu zemětřesení, které mělo sílu 8,0 a zranilo jednoho člověka.