Mapa - Angola (Republic of Angola)

Angolská vlajka

Angola, plným názvem Angolská republika, je stát ležící na jihu Afriky s 1600 km dlouhým pobřežím Atlantiku. Na severu hraničí s Konžskou demokratickou republikou (2511 km) a exklávou Cabinda s Konžskou republikou (201 km), na východě se Zambií (1110 km) a na jihu s Namibií (1376 km).

S rozlohou 1 246 700 km² je Angola 22. největší zemí na světě. Dělí se na 18 provincií. K největším městům náleží hlavní město Luanda (2 022 000 obyvatel) a dále Huambo (400 000), Benguela (155 000), Lobito (150 000), Lubango (105 000) a Namibe (100 000).

Angola je unitární stát a prezidentská republika. Se svými 31 miliony obyvatel (odhad v roce 2020) je druhou největší portugalsky mluvící zemí na světě (po Brazílii). Portugalština, jež je jediným úředním jazykem, se prosadila na úkor domorodých jazyků v průběhu koloniální historie. Výsledkem kolonizace byla také masivní christianizace - křesťanství, především katolické, vyznává přes 90 procent obyvatel, byť si uchovalo jistá specifika a prolnulo se s tradičními místními vírami a zvyky. Portugalská kolonizace, jež začala v 16. století při pobřeží, také určila hranice dnešního státu. Ten tak spojuje různorodá etnika, z nichž žádné nepředstavuje nadpoloviční většinu v populaci. Třemi největšími etniky jsou Ovimbunduové, Ambunduové a Kongové. Nezávislost země získala v roce 1975. Od té doby v ní vládne jediná strana, původně marx-leninské Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA). Moc udrželo i za cenu občanské války, která skončila v roce 2002. Země patřila dlouho do sovětské sféry vlivu, v současnosti je geopoliticky navázána především na Čínu.

Od roku 2002 je Angola na africké poměry vcelku stabilním státem a její ekonomika velmi rychle roste, neboť může konečně plně využít svého obrovského nerostného bohatství, jež spočívá především v zásobách ropy a diamantů. Podle Mezinárodního měnového fondu byla v roce 2020 angolská ekonomika 62. největší na světě, a tedy osmá největší v Africe (z hlediska hrubého domácího produktu v paritě kupní síly). To je zhruba na úrovni Keni, Uzbekistánu nebo Nového Zélandu. Navzdory tomu životní úroveň většiny Angolanů zůstává nízká, průměrný věk dožití patří k nejnižším na světě, kojenecká úmrtnost naopak k nejvyšším.

Angola je členem Organizace spojených národů, Organizace zemí vyvážejících ropu, Africké unie, Společenství portugalsky mluvících zemí a Jihoafrického rozvojového společenství.

Původní obyvatelé území dnešní Angoly jsou antropology nazýváni Khoikhoiové a Křováci (Samové). Mluvili khoisanskými jazyky, které obsahují mlaskavky, takže když se se zbytky těchto etnik setkali později portugalští kolonisté, působil na ně jejich jazyk tak podivně, že je nazvali "Hotentoty". V tu dobu už ale byla etnická struktura území Angoly proměněná, a to zejména mohutnou bantuskou migrační vlnou v prvním tisíciletí př. n. l., která přišla ze severu a Khoiky a Křováky vytlačila do vnitrozemských okrajových oblastí. Bantuové nakonec ovládli celý jih Afriky, epicentrum jejich expanze bylo zhruba na území dnešní Nigérie a Nigeru. Zatímco původní etnika byla lovecko-sběračská, Bantuové přinesli kulturní novinku - zemědělství. Pěstovali zejména banány a kolokázii jedlou (jedí se její listy, nebo se z nich vyrábí mouka a škrob).